Hovory (nejen) v autě….

aneb občas i veselé historky….

Ne všechny a ne vždy aktuální útržky z našich konverzací.

Jména zúčastněných jsme nahradili písmeny A,B, C, D, E… a za nimi se ne vždy skrývají titíž lidé  😉


Mlhavé letní ráno, sluníčko pozvolna vychází a my jedeme, totálně vyčerpaní, z celonočního super hraní v Mlékojedech:

Do vozovky vyskočila z celkem vysokého porostu srnka.

Skoro už spící A na sedadle spolujezdce: “Bacha, jelen!!!!”

řidič B: “To je srnka.”

A: “Dyť má ale rohy!” chvíli ticho a pak znovu A: “Tak to je srnka – chlap.”

Jó, jó, slovo srnec takhle po ránu občas nenaskočí, o parůžkách nemluvě 😉


A na místě řidiče, úplně mimo téma před chvílí utichlého rozhovoru (možná někoho zahlédl na ulici?): “Kdo neměl cikánku, není chlap.”
Chvíle ticha.
Po delší pauze se ze zadního sedadla ozve B: “Já jsem chlap!”


Cestou z hraní v klubu v Mladé Boleslavi na festival ve Staré Boleslavi jsme, asi tak ve tři hodiny ráno, asi kilometr před cílem, píchli kolo. Tma. Rezerva klasicky na dně kufru pod kejsy s CDéčkama a krabicemi s fungl novým vybavením. Všechny věci z kufru ven. Vyndání rezervy, klíče a A zoufale bojuje s rozložením heveru. Kolem postává skupinka asi deseti řidičů z autobusů kyvadlové dopravy a ani jeden z nich nám nepomůže….

B: “ty to kolo neumíš vyměnit?”
A zoufale odpoví: “Bobo, já jsem manažer a ne automechanik.” – tehdy to ještě byla pravda  😉
Kolo jsme za povzbuzování zevlujících šoférů vyměnili a dorazili na festival se čtyřicetiminutových zpožděním. Program byl zpožděn o 50 minut, tak jsme hraní stihli. Akorát šahat na nové přehrávače a CDéčka šíleně špinavejma rukama mi bylo dost nepříjemné. V žádné festivalové umývárce už totiž nebyla voda….


V nejmenovaném klubu v městě V:
A sedí v sále u stolu a kroutí hlavou. Pak se zvedne a jde na podium, kde hraje B.

A: “Prosim tě, vypni to echo!”

B prohlíží všechny krabičky a čudlíky a odpovídá: “Ale já žádný echo puštěný nemám…”

A: “Aha, tak to já ho mám v hlavě….”

—————————————————————————–

po chvíli, kdy má dojít k výměně selectorů

A se přitočí k C: “Prosim tě, jdi hrát místo mě.”

C: “Proč, co se děje?”

A: “Nemůžu vstát, nohy mi zarostly do podlahy…”
—————————————————————————–

Po tradičně úspěšném hraní jedeme nad ránem domů.
C je trochu zneklidněn, na jízdě se mu něco nezdá, ale protože už skoro spí, nedokáže identifikovat, co to je.
Na jedné křižovatce ho napadne podívat se na směrovky v protisměru a na ceduli je napsáno Varnsdorf 10 km.

Vzhledem k uplynulým třiceti minutám jízdy nekompromisně střídá A u volantu a, i když poprvé v životě, doveze transportéra s osádkou i s deskama a s aparátem bezpečně až do Prahy.

——————————————————————————-
P.S. Dodnes s láskou vzpomínáme na toho chlapce s modelem z panelákovýho balkónu  😉


A ještě jedna z Mlékojed, ale to bylo zase jindy, teda možná…  😉
Vynosili jsme všechny kufry s CDéčkama do DJské kukaně.

A se vrací do auta pro case s přehrávači a mixem. Kufr auta je už ale prázdný.

A ke kolegům B a C: “Kluci, vy jste už vzali aparát?”
B a C unisono: “Ne.”

A nevěřícně: “My jsme ho snad nechali doma….”

B: “To seš teda pěkná trubka, co budeme dělat?”…
Free D Bar měl svoje vybavení, sice v dost katastrofálním stavu, ale hrálo to… lidi s největší pravděpodobností vůbec netušili, že nehrajeme na náš vlastní aparát.
A musel ještě nějakou chvíli snášet nejapné poznámky o skleróze. Vzhledem k tomu, že se nakládání zúčastnili všichni tři selectoři, přišlo mu to nespravedlivé…..

Když tu B vyskočil jako čertík na pružince z krabičky: “Ježišmarjá, já zapomněl na sporáku guláš!!!!”.
A s neskrývaným zadostiučiněním okomentoval stav paměti B, co říkal C si už nějak nepamatujeme….
B vytvořil rekord Mlékojedy – Holešovice za 20 minut. Když se B asi po hodině vrátil, referoval nám o tom, že požár, zaplať pámbu, nevznikl, za to guláš je vskutku dobře provařený…. jsme prostě šikovní kluci  😉


Jedna ještě starší, tedy vlastně hodně stará historka s MP:

Po hrani v Jo’s baru na Malé Straně jsme na našem, tehdy ještě služebním, autě našli botičku. Parkovali jsme před pobočkou nějaké banky. Zavolali jsme měšťáky ať nás přijdou zout. Po jejich příjezdu A zkusil malou lest, jako že jsme z Českého Telecomu, vždyť sami vidíte, že auto je služební, a že jsme do tý banky přijeli jako pohotovost v noci opravit modemy.

Nutno podotknout, že ani B tenkrát moc netušil, co to vlastně ten modem je… Strážníci nás po chvíli pustili bez pokuty. Jindy výřečný B celou dobu mlčel a nevěřícně sledoval drzost A, která se ale ve finále vyplatila, řehtat se začal až během jízdy domů…
P.S. Aby bylo jasno, i tak jsme se pár pokutám během naší, víc jak čtvrt století trvající, kariéry nevyhnuli….