Jan Handl: 19.2. MÉDIA: Proč skoro neposlouchám rádio?

Díky tomuto článku moje žena konečně po xy letech uznala, že asi pro někoho něco znamenám, když se o mě píše i na Neviditelným psu  😉


Protože se většinou poslouchat nedá. Tedy pokud nejste „většinovým“ posluchačem, který ocení Michala Davida a neustálé
přehrávání stejných „hitů“ pořád dokola. Vyloženě alergický jsem na pojem „české rádio“. Takto si říkající stanice vůbec nehraje neznámé české písničky, ale stále se vrací do minulosti. Kdybych měl stručně zrekapitulovat, kdy poslouchám rádio, výčet by byl velmi krátký. A kdybych měl zmínit, kdy ho poslouchám jen když chci, byl by seznam ještě kratší. Začnu tedy nedobrovolným poslechem rádia. To se mi stává v obchodech a s kolegou v autě. Většinou jsou to rádia, která mi vyloženě nesedí, ba mi přímo vadí a obtěžují mne. Ale co se dá dělat, jsem tedy nedobrovolným posluchačem. Tento nedobrovolný poslech tvoří asi tak 70% mého času s rádiem.

Zbylých 30% se dá shrnout velmi stručně: asi tak třikrát týdně večer regionální vysílání ČRo Regina a skvělý pořad „Divadlo noc“. Po desáté je skvělé usínat při humorném vyprávění Šimka a Grossmanna, popřípadě dalších interpretů. Dále tak jednou měsíčně naladím Radiožurnál kvůli sportovnímu přenosu, vyhledávám hlavně přenosy z fotbalových utkání pražské Slavie venku. Pak už zbývá poslech Radia 1 (hlavně páteční pořad, který uvádí DJ Kaya), málokdy zprávy na českém vysílání BBC.

Docela chudá bilance, že? Na to, kolik u nás vysílá stanic, je můj okruh velmi omezený. Bohužel je to způsobeno kvalitou programu, jelikož když náhodou někde zaslechnu „kousek“ neznámé stanice, většinou mě i chvilkový poslech přesvědčí, že něco takového už nechci nikdy slyšet. Interpreti i písničky se opakují, neustálé návraty do normalizačních let mě vyloženě vytáčejí. Taková stanice mě dokáže velmi rychle vystrnadit z obchodu nebo restaurace. Takzvaná “moderní česká rádia“ jsou mnohokrát ještě nesnesitelnější. Stále to samé, pořád dokola – diktát manažerů a producentů je neúprosný. Talentovaný
interpret nebo skupina se bez pomoci prostě neprosadí, i kdyby předváděla kdovíco. Zajímavou alternativou je naladit si nějaké webové rádio. Výběr je obrovský a každý si přijde na své. Skvělým zážitkem může být například poslech přímého přenosu finále anglického fotbalového poháru nebo vysílání rádia na Jamajce. Pestrost, to je to, co našim stanicím chybí. Hrají pořád stejné písničky a zprávy pouze trapně přebírají z agentur, navíc je přednášejí nekvalitně zpracované a s obsahem, který je spíše bulvární. A ulítlé ranní „budící show“ a jiné „napalovačky“? Díky, nechci. Je to trapné, nudné a otravující.

www.inazor.net


převzato z

http://archiv.neviditelnypes.zpravy.cz/clanky/2005/02/41806_0_0_0.html

Tags: