Sázavafest 2005 zevnitř

sám bych to líp nenapsal a takhle nějak to je….. btw Savče, sorry, příště dorazim dřív……. tedy možná….


Jako starý rocker-neumětel jsem měl možnost hrát na spoustě festivalů. Na všechny jsem byl dovezen jako nedílná součást kapely v různě hrůzném stavu, odvedl jsem svoje, slízl něco piv a smetany ovací a často nechápal důvody upocených čel a zasmušilých pohledů pořadatelů. Dyť festík je taková bezva akce, tak proč se mračit?

Trošku jiný náhled na věc jsem získal poté, co jsem měl možnost na letošním Sázavafestu moderovat den a půl programu na stejdži (čti „stage“) laskavě patronované Rádiem 1, která byla jednou z pěti scén určených živé produkci.

Do Sázavy jsem dorazil večer před zahájením, lehce pojedl v místní vyhlášené restauraci Za vodou a následně jsem byl infiltrován mezi osazenstvo produkce.  Asi dvě hodinky jsem se marně snažil s kýmkoli vést smysluplný hovor, který by byl delší než pět slov (ne od každého – dohromady!) Po tomto verbálním úseku se každý mnou oslovený náhle snažil převtělit v Buddhu, aby měl navíc alespoň jednu volnou ruku, kterou by si z pusy vyndal cigáro či nějaké lejstro a zajistil tak srozumitelnost svého projevu do mobilu a vysílačky zároveň. (Pokud nebyla ústa obsazena, přebývající přední končetina by se nechala s úspěchem využít třeba na komunikaci s počítačem, aby se nemuselo datlovat loktem či nosem.) Po pátém pokusu o hovor jsem nabyl dojmu, že příčinou popsaných trablů je moje dialoguchtivost (jako že koho oslovím, ten to slízne) a rezignoval jsem, abych festival  na poslední chvíli neohrozil. Ten večer před zahájením prý totiž byly přípravy po čtyřech dnech snažení někde za polovinou. Kolem jednadvacáté hodiny koordinátor Cerveza zjistil, že ještě nesnídal. I vyrazili jsme do místního klubu Shamballa, kde za 1. teklo pivo, za 2. probíhala tam poslední Bitva o Sázavafest a za 3. to bylo jediné relaxační místo odpovídající situaci. Večeři jsme nepodcenili a třetí ranní hodina nás vítala opět v produkci, kde mi byl přidělen kavalec u tiskárny. Celou noc jsem jí okopával.

Celou noc? Houby! Už před osmou jsem buzen standardním frmolem. Ani ne pět hodin spánku. A to mám být odpoledne alespoň trochu schopný průvodce, když už ze mě nebude inteligence přímo sálat. Kde to asi dospím, když produkce je zas plná lidiček a venku je sucho, ale kosa? Podařilo se mi na chvíli zabrat sprchu a pak sehnat trochu lógru a tak alespoň čistý člověk a silný kafe trošku umírnilo tenhle ranní šok.

V tomto veskrze pozitivním světonázorovém naladění jsem započal zevrubou prohlídku areálu. Na ostrově se vedle již hotové a připravené stage Radia 1 stavěla další scéna. Kameraman a režisér dokumentu o festu Saša mínil, že se staví pomalu a divně, jelikož mu tento způsob stavby neumožňuje vytvořit dokumentaci růstu á la Queen v Budapešti a navíc ho brzy vyženou i s autem. Vedle této budoucí Houser Stage se dobudovávala červená hala Red Zone pro dýdžeje (Ano, hala. Stavba měla čtvery skleněné dveře a jen tři dny se tam navážela klimatizace a další nezbytnosti). Stánky občerstvovací se vesměs již tyčily, stánky obveselovací s rozličným tovarem  a atrakcemi právě rostly. Jinak prostředí ostrova – pro ty, co se zatím nikdy nezúčastnili – je ideální: tráva, vzrostlé jehličnany a možný přístup k řece Sázavě.

Letos poprvé se festival rozprostřel i na prostoru za sídlištěm a pod Chechtákem, což jest přezdívka místního kulturáku. Majitel areálu se snaží tuto plochu přebudovat na jakýsi odpočinkový park. Stroje upravující terén opustily toto místo před nedávnem a tak po překročení lávky spojující ostrov s pevninou a zdoláním porostu nízkých boroviček, mezi něž byla umístěna scéna mfPlus a promítací plátno festivalového kina, jsem měl pocit, že jsem na poušti. Nikde stinné místo, všude jen písek, v němž se stačily uchytit jen ty nejdrzejší plevely. A do toho čilý ruch (dříve „budovatelské úsilí“) všelikých stavěčů, nosičů a dalších snaživců.  Golc Car Stage vulgo Radio Beat Zone prodělávala zapojování aparatury, vedle stojící Olmeca stan se zatím tajemně nerozhalil.  Sice to nebyla moje starost, ale pomyslel jsem si, že jakékoli počasí je vlastně zatím pro tenhle prostor špatné: slunce i déšť by dokázaly svým způsobem otravovat.

Po půl jedenácté se od hlavního vchodu, který byl u Chechtáku, začali valit první nedočkavci. Začali si stavět stany a prováděli podobný podrobný průzkum, jako jsem páchal já. Účinky kofeinu vyprchaly, tak jsem se vrátil.

Po dalším kafi jsem se šel seznámit se stage manažery R1 Ivčou a Danem a rovnou jsem si ozkoušel mikrofon, abych měl hlas jako zvon.  Pomalu se přiblížil čas výkopu.

Je 13,00 a V.ročník Sázavafestu za mé dopomoci vypukl! První kapela je Zpraku! a já je ohlásil jako pankáče, za což jsem sklidil nesouhlasné mručení muzikantů (sorry, kluci, ale ukázky z webu mi tak zní…). Jako druhá měla podle line-upu hrát kapela Vítěz ze Shambally. Tady na sebe musím prozradit, že když jsem se připravoval na roli průvodního mluvky, brousil jsem po netu a lovil informace o všech partách, které měly tu smůlu, že mi padly do osidel. Marně jsem ale hledal kapelu jména Vítěz ze Shambally. Bylo mi to divné, název se mi totiž zdál dobrý pro uskupení, které mělo zpestřit úvodní ska a punkový večírek. Za to jsem ale našel co je to Shamballa a mohl jsem prodělat několik internetovských lekcí v léčbě rozličných neduhů metodou dle Shambally. Žádná taková kapela nebyla k nalezení. A ani music club (varovně vztyčený prst míří k majitelům). Až slovutní pořadatelé mi prozradili, že se nejedná o název, nýbrž o titul vítěze klání, které jsem zmiňoval výše.  A stejně mi to připadá jako dobrej název! Jo, zvítězil Mauritius.

Pak už se nic zvláštního nestalo. Podle spokojeného výrazu volně korzujícího šéfa pořádající agentury In Promotion Pavla jsem usoudil, že je všechno v pohodě. Spokojeni byli i vyslanci Rádia 1. Cervezův výraz mě zase ubezpečil, že se pořád pracuje. Aby ne, při mých náhodných návštěvách v produkci – mé ložnici to tam pořád bzučelo jako v úle. Ubytování, rušení ubytování, parkování, pásky, obnovení zrušeného ubytování, „kdo mi smazal espézetky?“, „proč není tohle“…

Vrchol povedeného večera na R1 stejdži obstarali slovenští Ska Pra Šupina, ale hlavně Iné Kafe a Horkýže Slíže.  Jak bylo jinde, nevím, narazil jsem na pár známých a byl tak definitivně připoután k místu.

Po druhé ranní se podařilo vyhnat všechny z produkce a vypnout monitor počítače. S Cervezou padáme na ústa na kavalce, já před tím zavírám u tiskárny dvířka zásobníku na papír. Tuhle noc si nekopnu.

Ráno je úplně stejné jako předešlé. Ukazuje se, že slabá hoďka spánku navíc nic neřeší. Zachraňuje mě chlazený redbull, horký vývar, kafe a vědomí, že mám jen pět kapel a pak mizím plnit jiné odpovědné úkoly v oblasti kultury. Na ploše před pódiem zase tráva pomalu střídá plastové kelímky, které ji chránily před prostydnutím. Slunce se dere. Bude líp, i když vítr je pořád studený. Další kafe, první pivo a startuje další den. A já pomalu začínám končit. Ještě před tím si ale střihnu jednu rychlou písničku s Banánovýma rybičkama. Ani jsem jim to snad moc nepokazil. Drobné napětí vzniká, když odhlásím poslední z „mých“ kapel a v dohledu není ani DJ Kaya, který mě má střídat, ale ani další kapela. Ivča lehce propadá malomyslnosti, ale jen na chvilku. Pět minut před začátkem dalšího vystoupení dorazí Kaya, těsně sledovaný partou Prago Union,  Zdržení je minimální, s Kayou si předáme bezdrátovou bambuli co by poznávací znamení průvodního mluvky a já mám pár hodin na to, abych zjistil, co se děje u sousedů.

Festival je v plném proudu. Již vyklidněn beru si svých pět švestek, loučím se a odjíždím domů. Žádnému návštěvníkovi bych v tu chvíli nevěřil, že by šel taky. Cervezovi, který se mi svěřil, a všem ostatním realizátorům, kteří se mi nesvěřili, to věřím. Asi zůstanu muzikantem.

Fotky použité v článku jsem si stáhnul přes www.sazavafest.cz. Koukněte tam, je jich tam daleko víc a ani na jedné jsem se nedochoval!

Vladimír Motýlek Savec (Visací zámek)


převzato z:  http://limonadovyjoe.cz/limo/view.php